Jediné řešení je spalovna. Nebo je to všechno jinak?

Vloženo: 24.12.2011, Typ: Jiné, Vydáno: 24.12.2011

Vedení Olomouckého kraje vidí jako jedinou možnost, jak se vypořádat s neustále narůstajícím počtem odpadů, stavbu spalovny. Hnutí DUHA však upozorňuje, že toto řešení není tak ideální, jak ho politici veřejnosti představují.  Jedním z potenciálních měst, kde by spalovna mohla stát, je Přerov. Město, jehož největší problém životního prostředí je znečištěné ovzduší. Proto zde vznikla iniciativa lidí, kteří stavbě říkají své jasné NE.

Dnešní spalovny jsou moderní zařízení, jejichž dopad na životní prostředí je mnohem nižší, než tomu bývalo dříve. Přesto mají řadu negativ. Vedení kraje zdůvodňuje nutnost nové spalovny tím, že dosavadní skládky se postupně plní a otevírat nové je vzhledem k přísným normám složité či přímo nemožné. Spalovna je pro ně jediné možné řešení.  Navíc ji vidí jako levný zdroj elektrické energie nebo tepla. Vyhýbají se dokonce používání pojmu spalovna a raději mluví o zařízení na energetické využití odpadu. Jedná se však jen o slovní hru, mezi zařízeními žádný rozdíl není.

Spalování je ve skutečnosti nejdražší způsob likvidace odpadů. Zařízení, která již v ČR existují, na sebe nejsou schopna vydělat. Například spalovna zdravotnických odpadů v Plzni, postavená v roce 1992, má osmdesátimilionový dluh.

Ačkoli se hovoří o tom, že recyklace je u nás na dobré úrovni, stále zůstává v klasických (komunálních) popelnicích velká část odpadů, které by se daly vytřídit a následně recyklovat. Z plánu odpadového hospodářství Olomouckého kraje z roku 2009 vyplývá, že v regionu se vytřídí pouhých 15 % odpadů. Pro srovnání - například v Německu je úroveň třídění padesátiprocentní. Pokud by se Olomouckému kraji podařilo zvýšit množství vytříděného odpadu na stejnou hranici jako u našich sousedů, ušetřil by 48 milionů korun za skládkovací poplatky a navíc by mohl využít dalších 96 tisíc tun druhotných surovin.

Přestože se politici ohánějí tím, že spalovny neplýtvají cennými surovinami, protože zde končí pouze odpad, který už nejde dále využít, skutečnost je jiná. Ve spalovnách končí to, co lidé vyhodí do komunálních popelnic. A jak ze statistik vyplývá, vyhazují do nich i odpad, který by se vytřídit dal. Výroba z recyklovatelných materiálů je přitom několikanásobně nižší než při výrobě z přírodních materiálů. Tato úspora je asi čtyřikrát větší než energie, kterou získáme při spalování.

Ekonomický dopad můžeme najít i v jiné rovině. Recyklace zvyšuje počet pracovních míst v regionu. Zatímco stavbou nové spalovny vytvoříme 30 pracovních míst, na recyklačních linkách jich je 250.

Spalovny navíc neřeší ten nejdůležitější problém, a tím je plýtvání přírodními zdroji. Místo toho, aby vedení kraje investovalo do osvěty, která by obyvatele naučila více přemýšlet o tom, co nakupují a v jakých obalech, což by vedlo ke snížení množství odpadů, zafinancuje raději spalovnu, která k tomu, aby se dvoumiliardová investice do její stavby vyplatila, potřebuje stálý a vysoký příjem odpadu. Naprosto tak podkopává recyklační programy.

Problém s odpady spalovny nejen že neřeší, ale v jistém smyslu ho dělají ještě složitější. Vznikají zde totiž toxické látky. Popílek, který po spalování zůstává, je nebezpečný a musí se ukládat na skládky toxického odpadu.

Vedení Olomouckého kraje je pro spalovnu pevně rozhodnuté. Překvapivě i přesto, že 8 z 11 krajských radních je z ČSSD, tedy ze strany, která před krajskými volbami uklidňovala voliče, že výstavbu nových spaloven komunálních odpadů nepodpoří a nebude na ně vynakládat veřejné prostředky. Politici už hledají vhodná místa, kde by spalovna mohla stát. Jedním z adeptů je Přerov. Místním se to však nezamlouvá, obávají se zhoršení už tak znečištěného ovzduší. Proto vznikla iniciativa Dýchej v Přerově. Stránky kampaně najdete na adrese www.dychejvprerove.estranky.cz. Otázkou je, jak se k tomuto záměru postaví v jiných městech. Například na Karvinsku podobný plán narazil na velký odpor veřejnosti.

Ideální řešení nakládání s odpady je snížení jejich celkového množství, zvýšení třídění a recyklace a mechanicko-biologická úprava (MBT) zbytkového odpadu (zařízení provádějící takovou úpravu je například v Drážďanech). Jak ukazují příklady ze zahraničí, je takové řešení reálné. Místa a regiony v evropských zemích, Kanadě, USA, Austrálii a na Novém Zélandě díky promyšleným programům nakládání s odpady zajistily redukci skládkování až o 70 % zcela bez využití spalování.

Více informací o třídění a systému najdete například na informačním letáku Hnutí DUHA Bez skládek a odpadu.