Pitnou vodu v řekách nenajdete, fosfor je ale všude

Vloženo: 16.8.2010, Typ: Z tisku, Zdroj: Mladá fronta DNES - střední Morava , Vydáno: 16.8.2010

Poslední šanci se bez obav napít přímo z potoka máte v Olomouckém kraji už pouze u horských pramenů v Jeseníkách. Všude jinde najdete ve vodě minimálně fosfor. Stačí, aby někde na břehu stála sebemenší vesnička. Jeho zdrojem jsou sami lidé, kteří zde žijí, a také zemědělská hnojiva, která do řek a potoků splachují deště z okolních polí. Nepomůže ani čistička odpadních vod. Žádná totiž podle odborníků nevypouští úplně čistou vodu.


Mají-li Dušan Kosour z Povodí Moravy či předseda Unie pro řeku Moravu Michal Krejčí posoudit stav řek v Olomouckém kraji, začnou oba stejně. "Kvalita jejich vod šla za posledních dvacet let nahoru, pomohla tomu jednoznačně výstavba čističek." Vodohospodář Kosour však přidává jedno ale: "Žádná z nich ovšem nevypouští úplně čistou vodu."


Patří tak představa, v níž se člověk bez obav napije z koryta potoka či řeky, již definitivně do časů našich prababiček?


Vedoucí oddělení vodního hospodářství z krajského úřadu v Olomouci Vladimíra Kubišová tuto představu dnes už vylučuje. "Technologie, které by na čističce z vody v řece dokázaly udělat pitnou, sice lidé znají, ale bylo by to příliš drahé. Navíc, kdybychom do řek vypouštěli pitnou vodu přesně podle norem, uškodili bychom organismům a rybám, které v řekách jsou. Ty v pitné vodě žít nemohou."


Poslední nadějí pro ty, kteří chtějí ochutnat skutečně přírodní vodu, tak zůstávají podle Kosoura horské potoky v Jeseníkách. "Ty by snad u svých pramenů pitnou vodu mít mohly."


Cestu k čistší vodě v řekách vidí Krejčí v návratu řek k jejich přírodnímu stavu. Přesněji k takové podobě koryta, kdy se úseky, kde řeka teče proudem, střídají s klidnými lagunami. "Je to naprostý opak toho, jak mnohé řeky známe dnes, to jest uměle narovnané koryto. V takové podobě řeka ztratila svoje samočisticí schopnosti. Ty jsou založeny na tom, že v klidných lagunách se nečistoty ukládají a dál se v proudu řeky neobjevují. Na těch místech, kde řeka teče rychleji, se její voda mechanicky čistí o štěrk v jejím korytu."
V tuto chvíli však lze podle Kosoura všeobecně říct, že čím dále od pramene, tím silnější znečištění vody měření vodohospodářů odhalí. Jak řeka roste, stojí u ní čím dál více větších měst a také průmyslových podniků.


Kosourovi kolegové z Povodí Moravy pak potoky a řeky podle míry znečištění známkují jako ve škole. "Jednička a dvojka znamená na naše poměry velice čistou vodu, trojka je takový střed," přibližuje Kosour, přičemž nejhorší dvě "známky" svědčí podle něj o velice špatné situaci, kdy už i laické oko pozná, že s řekou není něco v pořádku. Nejvíce ono pomyslné vysvědčení od vodohospodářů kazí řekám a potokům v Olomouckém kraji fosfor. Kvůli němu se jak na hladinách vodních nádrží, tak na místech, kde je tok řeky pomalejší, tvoří sinice. "Během posledních let je to náš nejožehavější problém. Zdrojem fosforu jsou především lidé z vesnic a měst na březích. Čističky toho samozřejmě hodně zachytí, ale nezachrání všechno. Krom toho je dnes nemusí mít malé obce pod dva tisíce obyvatel. A takových je poměrně dost," upozorňuje Kosour. Nejhorší známky v kraji dostaly za fosfor například říčky Sitka, Hloučela, Bystřice či Mírovka.


Na další zdroj znečištění upozorňuje Hana Kovaříková z olomoucké pobočky Hnutí Duha. "Jakmile voda protéká volnou krajinou, nemůže být čistá, natožpak pitná. První velký déšť do ní z okolních polí spláchne zbytky hnojiv."


Na ekoložku navazuje Dušan Kosour z Povodí Moravy, který v řeči chemických značek nalezne v řekách kvůli látkám splaveným z polí dusičnany a také látky, které vodě ubírají kyslík. "Dostanou-li se z polí do potoka či řeky zbytky rostlin a přírodních hnojiv od dobytka, začnou se ve vodě pomocí bakterií rozkládat. Ty k tomu ovšem potřebují kyslík, který si berou přímo z vody."


Toto znečištění, jehož původ lze kromě polí dohledat také v lidských domácnostech, pak může podle vodohospodáře Kosoura dojít až do fáze, kdy je v daném toku kyslíku tak málo, že zde umírají ryby.


Hana Kovaříková pak přidává poslední hlavní zdroj znečištění, se kterým bojují hlavně řeky v okolí Olomouce či jiných velkých měst. "Takovým tokům zase škodí voda, která do nich steče ze zabetonovaných ploch průmyslových zón a parkovišť."