Přirození nepřátelé lýkožrouta smrkového

Vloženo: 22.12.2020, Typ: Jiné, Vydáno: 22.12.2020

 

Kůrovci mají v České republice také řadu přirozených nepřátel. V Evropě je známo více jak 70 entomofágních druhů (predátoři i parazitoidi) [1]. Mezi predátory lýkožrouta patří například datlovití ptáci, brouci, mouchy či roztoči. Životy kůrovců mohou ohrožovat také paraziti, jako třeba vosičky či hlístice, a různé patogeny. Druhově rozmanité lesy jsou méně náchylné k likvidaci lýkožroutem také proto, že hostí větší populace a více druhů jejich přirozených nepřátel. Společně tito nepřátelé snižují početnosti populací kůrovců a tlumí tak jejich kalamity. Parazitoidi kůrovce většinou preferují vyšší místa stromů, kdežto predátoři jsou častěji k nalezení v nižších částech stromu [2].

Ptáci patří mezi hlavní skupinu kůrovcových predátorů z řad obratlovců, a to zejména datlovití (čeleď Picidae). Konkrétně se jedná například o druhy Dryocopus martius (datel černý), Dendrocopos major (strakapoud velký) či Picoides tridactylus (datlík tříprstý). Mortalita způsobená jednotlivými datlovitými ptáky se může lišit strom od stromu v rozmezí od 5 do 70 % [1]. Datlovití neusmrcují kůrovce pouze sežráním, ale také uvolněním a odstraněním kůry [1].  Pestrokrovečník mravenčí (Thanasimus formicarius) spolu s méně častým pestrokrovečníkem Thanasimus femoralis, z čeledi Cleridae (pestrokrovečníkovití), zase patří mezi důležité predátory kůrovce z řad bezobratlých. Tento až centimetr velký brouk se zdržuje na kmenech stromů. Dospělci začínají být aktivní na jaře a loví dospělé lýkožrouty. Larvy pestrokrovečníků zase žijí v tunelech vytvořených kůrovci a loví jeho larvální stádia. Larvy dvoukřídlého hmyzu (řád Diptera) z rodů Medetera a Lonchaea patří mezi známé lovce preimaginálních stádií lýkožroutů [1] [3]. Zástupci z rodu Medetera mohou způsobit úmrtnost 70 až 90 % [1].

Thanasimus

Obr. 1: Pestrokrovečník mravenčí (Thanasimus formicarius) se živí jak dospělci tak larválními stádii lýkožrouta smrkového. Foto: Dimitr Boevski, modified. Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International.

Roztoči žijí s lýkožrouty většinou v symbióze, jsou to druhy foretické (využívají lýkožrouty k přemisťování, např. podřád Mesostigmata). Někteří roztoči se však mohou také řadit mezi predátory, parazity či parazitoidy kůrovců (ať už vajec, kukel či dospělců) [1]. Parazitoidi (organismy, které své hostitele nakonec zabijí) se vyvíjí vevnitř larev, kukel či dospělců jako endoparaziti anebo zvenčí těla hostitelů jako ektoparaziti. Patří zde zejména blanokřídlý hmyz. Takto napadeny mohou být všechny vývojová stádia kůrovců (vajíčka, larva, kukla i dospělec), i když vajíčka jsou napadány velmi výjimečně (zřejmě kvůli jejich malé velikosti). Larvální ektoparazitoidi (např. Coeloides bostrichorum, Dendrosoter middendorfi, Rhopalicus tutela, Dinotiscus eupterus, Heydenia pretiosa, Roptrocerus mirus, R. xylophagorum, Eurytoma arctica, E. blastophagi či E. morio) nejčastěji přechází po kůře stromů a snaží se detekovat larvu lýkožrouta. Když se jim to povede, nejprve paralyzují larvu či kuklu jedem a poté na ní dlouhým kladélkem penetrujícím kůru stromu nakladou pouze jedno vajíčko [1], [4], [5]. Po vylíhnutí vyžere larva parazitoida vnitřek larvy lýkožrouta ponechávajíc pouze kutikulu a hlavu [5]. Druhem Coeloides bostrichorum (lumčík dutohlav) byla parazitace nalézána až 90 i více procentní. Jde o druh nejvíce specializovaný na rod Ips a především na lýkožrouta smrkového (Ips typographus) [6]. Zdá se, že tito lumčíci pro své rozmnožování preferují stojící stromy napadené kůrovcem [7]. Mezi endoparazity dospělců se řadí například Tomicobia seitneri či Ropalophorus clavicornis (lumčík kyjorohý) patřící do řádu Hymenoptera (blanokřídlí). Samice kladou vajíčka do dospělých brouků na kůře stromů [4]. Lýkožrouti jsou stále schopni zavrtat se do stromu a naklást vajíčka (i když se sníženou plodností o cca 30 %). Parazitoidní blanokřídlý poté svého hostitele zabije a vynoří se ze stromu [1]. Parazitoidi dospělců patří mezi nejméně prozkoumané přirozené nepřátele lýkožrouta a zasloužili by si další pozornost [8].

Mezi nepřátele lýkožrouta, kteří jej mohou i usmrtit, se řadí i jeho patogeny (viry, bakterie, houby a prvoci). Jedinci si infekci mezi sebou mohou předávat při vzájemném kontaktu či z rodiče na potomky. Stává se také, že k předávání patogenu dochází i od jiných druhů z rodu Ips (např. I. duplicatus) v chodbách stromy vyhloubených v rámci žíru. Viry, bakterie a prvoci lýkožrouty napadají zejména skrze jejich ústní otvor, kdežto houby si nejčastěji prorazí cestu skrze integument [5], [9]. Patogeny lýkožroutů je druhově i působením velmi rozmanitá skupina. Některé zvyšují mortalitu, upravují chování jedinců či snižují plodnost.

Entomopatogenní houby se nacházejí ve skupinách Zygomycota, Ascomycota a Deuteromycota [9] a existuje přes 700 různých druhů spadajících do přibližně 100 řádů, avšak pouze málo z nich bylo detailně prostudováno [10]. Houby jsou extracelulární patogeny – vyvíjí se v hemocoelu (tělesná dutina ve které koluje krevní tekutina). Beauveria bassiana (ze skupiny Deuteromycet), způsobující bílé plísňové onemocnění, je nejrozšířenějším houbovým patogenem hmyzu. Udává se, že může napadnout přes 700 různých druhů [11], [12], včetně lýkožroutů. Z rodu Beauveria patří k prokázaným patogenům kůrovců také B. caledonica, B. brongniartii či B. pseudobassiana [13]. B. bassiana je zkoumána jako účinný prostředek biologické kontroly populace lýkožroutů. Hostitele infikuje svými konidiemi (nepohyblivá spora houby), které penetrují kutikulu brouka a pronikají do tělní dutiny. Zde se vytváří blastospory (asexuální spora vzniklá pučením). Narůstající hyfy (houbová vlákna) postupně vyplňují tělní dutinu hostitele, a nakonec při dostatku vlhkosti prorůstají až na povrch těla. V uplynulých letech se tato houba experimentálně aplikovala i v České republice (Šumava) jako způsob snížení populace lýkožrouta. Je schopna napadnout všechny vývojová stádia kůrovců a za vhodných podmínek je i usmrtit [12]. B. bassiana však byla na Šumavě nedostatečně účinná – usmrtila pouze něco kolem 60 % jedinců. Dalšími houbovým patogenem jsou například druhy Paecilomyces farinosus, Paecilomyces fumosoroseus, Verticillium lecanii, Metschnikowia typographi [9].

Ips typographus usmrcen houbou

Obr. 2: Lýkožrout smrkový usmrcený houbovou infekcí. Foto: Fdcgoeul - Own work, CC BY 3.0

Protože se patogeny jeví jako environmentálně přijatelná metoda kontroly škůdců, jejich vzájemné interakces hostitelem jsou v poslední době velmi důkladně zkoumány.

 

 

[1] Kenis M., Wermelinger B. & Grégoire J.C. (2004). Research on parasitoids and predators of Scolytidae – a review. Chapter 11, pp 237–290. DOI: 10.1007/978-1-4020-2241-8 11. In: Lieutier F., Day K., Battisti A., Grégoire J.-C. & Evans H. (eds), Bark and Wood Boring Insects in Living Trees in Europe: a Synthesis. Kluwer Academic Publishers Dordrecht/ Boston/ London, 570 pp. ISBN: 978-1-4020-2240-1

[2] Wermelinger, B. (2002). Development and distribution of predators and parasitoids during two consecutive years of an Ips typographus (Col., Scolytidae) infestation. Journal of Applied Entomology, 126(10), 521-527. DOI:10.1046/j.1439-0418.2002.00707.x

[3] Doychev D., Kechev M., Todorov I., Mirchev P., Bencheva S., Georgiev G. (2016). New Entomophagous Enemies of Ips typographus (Linnaeus, 1758) (Coleoptera: Curculionidae) from Bulgaria. Acta zool. bulg., 68 (1), 2016: 131-134.

[4] Lipták B. & Kozanek M. (2013). Pathogens, parasitoids and predators of the spruce bark beetle (Ips typographus L.) and their potential use in biological control. Entomofauna carpathica, 2013, 25(2): 69-82.

[5] Wegensteiner, R., Wermelinger, B., & Herrmann, M. (2015). Natural Enemies of Bark Beetles: Predators, Parasitoids, Pathogens and Nematodes. In F. E. Vega & R. W. Hofstetter (Eds.), Bark Beetles. Biology and Ecology of Native and Invasive Species (pp. 247-304). ISBN: 978-0-12-417156-5. DOI: 10.1016/B978-0-12-417156-5.00007-1

[6] Zelený J. & Lozan A. (2004). Přirození nepřátelé lýkožrouta Ips typographus. In 28. Setkání lesníků tří generací „Nebezpečí kůrovce v roce 2004”. SBORNÍK REFERÁTŮ. ISBN 80-02-01600-9

[7] Feich E. (2006). Frequency, species composition and efficiency of Ips typographus (Col., Scolytidae) parasitoids in infested spruce forests in the National Park ‘‘Bavarian Forest’’ over three consecutive years. Journal of Pest Science. 79: 35–39. DOI: 10.1007/s10340-005-0098-1

[8] Wegensteiner R., Tkaczuk C., Kenis M., Papierok B.\(2017). Occurrence of Tomicobia seitneri (Hymenoptera: Pteromalidae) and Ropalophorus clavicornis (Hymenoptera: Braconidae) in Ips typographus adults (Coleoptera: Curculionidae: Scolytinae) from Austria, Poland and France. Biologia 72/7: 807—813, Section Zoology. DOI: 10.1515/biolog-2017-0085

[9] Wegensteiner R. (2004). Pathogens in bark beetles. Chapter 12, pp 291-313. In: Lieutier F., Day K., Battisti A., Grégoire J.-C. & Evans H. (eds), Bark and Wood Boring Insects in Living Trees in Europe: a Synthesis. Kluwer Academic Publishers Dordrecht/ Boston/ London, 570 pp. ISBN: 978-1-4020-2240-1

[10] Augustyniuk A. & Kram K. J. (2012). Entomopathogenic Fungi as an Important Natural Regulator of Insect Outbreaks in Forests (Review). In: Blanco JA, Lo YH (eds) Forest ecosystems – more than just trees. InTech, Rijeka, pp 265–294. doi: 10.5772/30596

 

[11] Takov D., Doychev D., Pilarska D., Draganova S., Nedelchev S., Linde A. (2019). Occurrence of pathogens and nematodes in forest beetles from Curculionidae and Attelabidae in Bulgaria. Biologia 74, 1339–1347 (2019). DOI: 10.2478/s11756-019-00250-x

[12] Jakuš R. & Blaženec M. (2011). Treatment of bark beetle attacked trees with entomopathogenic fungus Beauveria bassiana (Balsamo) Vuillemin. Folia Forestalia Polonica, series A, 2011, Vol. 53 (2), 150–155. DOI: 10.5281/zenodo.30737

[13] Barta M., Kautmanová I., Čičková H., Ferenčík J., Florián Š., Novotný J., Kozánek M. (2018). Hypocrealean fungi associated with populations of Ips typographus in West Carpathians and selection of local Beauveria strains for effective bark beetle control. Biologia. DOI: 10.2478/s11756-018-0005-x