Partnerské weby

Současné rozšíření a historické kalamity kůrovce

Vloženo: 26.12.2020, Typ: Jiné, Vydáno: 26.12.2020

Lýkožrout smrkový se v Evropě přirozeně vyskytuje ve všech oblastech přirozeného výskytu smrku ztepilého. Ve Velké Británii a Irsku se běžně nevyskytuje (byl pouze sporadicky nalezen v blízkosti přístavů). Lýkožrout je dále široce rozšířen v severní Asii. Na území Ameriky se tento druh nevyskytuje a z Afriky jsou záznamy pouze pro jednu zemi – Alžírsko [1] (Obr. 1).

mapa

Obr. 1: Aktuální země rozšíření lýkožrouta smrkového dle EPPO Global Database (celosvětová databáze, která má za cíl shromažďovat informace o rostlinných škůdcích).

V České republice se lýkožrout vyskytuje všude tam, kde jsou smrkové porosty. Původně byl druhem pouze horských smrčin, odtud se ale postupně rozšířil i do smrkových monokultur v nižších polohách. V roce 2019 bylo evidováno cca 14,5 mil. m³ vytěženého smrkového kůrovcového dříví. Jedná se o 75% nárůst oproti roku předchozímu, kdy bylo evidováno cca 8,4 mil. m³ (2017 – 3,7 mil. m³) (Graf 1). V Moravskoslezském a Olomouckém kraji bylo v loňském roce evidováno společně 2,23 mil. m³kůrovcového dříví [2]. V roce 2019 bylo celkově vytěženo 32,6 mil. m³ dřeva. Valná většina z toho byla těžba nahodilá (95 %) - vzniká v lesích v důsledku působení škodlivých činitelů, jako je například vítr, sníh, námraza, houbové choroby či hmyzí škůdci (jako je právě kůrovec). Smrk ztepilý tvořil v roce 2019 49,24 % veškerých dřevin v českých lesích. V Nízkém Jeseníku tvořil 47,65 % a v Hrubém Jeseníku až 79,38 % [3]. V současnosti je tedy více než 50 % lesních porostů kůrovcem ohroženo [4]. Toto často monokulturní složení porostů, je více ohroženo abiotickými vlivy (vítr, sníh, mráz, sucho) a nově také vlivy antropogenními (znečištění ovzduší) [5]. Přirozeně by se na území České republiky vyskytovaly zejména lesy listnaté a smíšené. Čistě smrčiny by se pak vyskytovaly pouze ve vysokohorských oblastech (v nadmořských výškách od přibližně 900 do 1350 metrů) či inverzních údolích, v rašeliništích a lokalitách s vyšší půdní vlhkostí, především na kyselých půdách.

graf

Graf. 1: Těžba dřeva v posledních jedenácti letech. Celkové množství dřeva vytěženého v daném roce. Celkové množství dřeva vytěženého v daném roce nahodilou těžbou. Množství dřeva vytěženého po napadení hmyzími škůdci (převážně kůrovci) v celé České republice. Množství dřeva vytěženého po napadení hmyzími škůdci (převážně kůrovci) v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Množství dřeva uvedeno v mil. m³. Data pocházejí z Českého statistického úřadu.

NĚCO Z HISTORIE

Území České republiky v historii zasáhlo již několik kalamit, nejstarší pochází z 18. století. Nejstarší zaznamenaná pochází z Jeseníků z let 1821 a 1833, kdy bylo po polomech odtěženo 442 tis. m³ dříví [6]. Následovala dobře zdokumentovaná kalamita v oblasti Šumavy (na české, německé a částečně i rakouské straně) v letech 1870-1878 jako následek pozdního zpracování větrných polomů z let 1868 a 1870. Lýkožrout se tehdy namnožil v člověkem pozměněných porostech a poté se mu neubránily ani porosty relativně zachovalé (v těch letech byl ještě na Šumavě na téměř 50 % zalesněného území prales) [7]. Udává se, že padlo až 11 mil. m³ dříví.

Další kalamita poté započala během II. světové války a probíhala v letech 1944–1954. Díky vysokým válečným těžbám, nedokončenému zpracování dřeva a váznoucímu odvozu se stavy lýkožrouta zvýšily. Následné poválečné zmatky, nedostatek pracovních sil a suchý a teplý rok 1947 vyústili v další kalamitu. Vytěženo bylo až 8 mil. m³ dřeva [7]. Zasaženy byly zejména horské oblasti s přirozeným výskytem smrku [8], ale poprvé v historii celorepublikově [9].

V letech 1983-1988 se kůrovcová kalamita poprvé dostala i do středních a nižších poloh. Po suchých a teplých letech 1982 a 1983 již byly zvýšené stavy kůrovce. Následně včas nezpracované polomy z let 1983 a 1984 plně rozvinuly kalamitu. U této kalamity byly dobře viditelné i lokální ohniska vzniklé v důsledku zanedbané lidské péče [6]. V tomto období se objevily tři lesní závody, (LZ Horní Blatná, Třeboň a Prachatice), ve kterých probíhala plně rozvinutá kalamita, kdežto v sousedních lesních závodech nebyla kalamita zdaleka tak výrazná [10]. Celkem vytěženo bylo 6,65 mil. m³ kůrovcového dříví [11].

Poslední kalamita 20. století pak proběhla v letech 1993–1996, kdy bylo vytěženo 6,75 mil. m³[6]. Poprvé v historii bylo přemnožení lýkožrouta způsobeno abnormálně nízkými srážkami a extrémně vysokými teplotami. Zajímavý průběh měla tato kalamita na území Šumavy, kde v roce 1995 proběhla změna vedení Správy NP a CHKO Šumava. Zatímco v II. zónách bylo kůrovcem napadené dříví přísně asanováno, I. zóny NP byly striktně bezzásahové [7].

POSLEDNÍCH DVACET LET S KŮROVCEM

V posledních dvaceti letech se přes Českou republiku přehnaly tři kalamitní vlny kůrovce. První započala již v roce 2003 po oslabení porostů abnormálním suchem a teplým létem, ale rovněž přítomností většího objemu polomů, které nebyly vždy včas zpracovány. Napadeno bylo téměř 2 mil. m³ dřeva [6].

Další vlnu odstartovaly v letech 2007 a 2008 orkány Kyrill a Emma, jež způsobily rozsáhlé polomy. Na celém území České republiky stoupl v roce 2008 počet napadených stromů na 2,5 mil. m³. Mezi léty 2007-2010 pak bylo dohromady napadeno asi 6,1 mil. m³[6], poté se kůrovcová gradace dala na ústup.

Poslední vlna započala v roce 2015 abnormálně suchým a teplým létem a trvá dodnes. V letech 2015-2019 se dohromady vytěžilo téměř 48,4 mil. m³kůrovcového dřeva. Rekord padl v roce 2019 s téměř 23 mil. m³ dřeva.

[1] Douglas H.B., Cognato A. I., Grebennikov V., Savard K. (2019): Dichotomous and matrix-based keys to the Ips bark beetles of the World (Coleoptera: Curculionidae: Scolytinae). Canadian Journal of Arthropod Identification 38, 234 pp. DOI: 10.3752/cjai.2019.38

[2] Lubojacký J., Knížek M., Lorenc F., Liška J. (2020): Výskyt lesních škodlivých faktorů v Česku v roce 2019. Lesní ochranná služba VÚLHM, v. v. i. Lesnická práce. Ročník 99, číslo 5.

[3] Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (2020): Informace o stavu lesů z LHP(O) pro rok 2019. Dostupné online [cit. 2020-11-16] zde: https://www.uhul.cz/ke-stazeni/informace-o-lese/slhp

[4] Fernandez-Carrillo A., Patočka Z., Dobrovolný L., Franco-Nieto A., Revilla-Romero B. (2020): Monitoring Bark Beetle Forest Damage in Central Europe. A Remote Sensing Approach Validated with Field Data. Remote Sens. 2020, 12, 3634; DOI: 10.3390/rs12213634

[5] Zahradník P. & Zahradníková M. (2020): Salvage felling in the Czech Republic‘s forests during the last twenty years. Central Europe Forestry Journal. 65, 12–20. DOI: 10.2478/forj-2019-0008

[6] Zahradník P. & Zahradníková M. (2019): Kůrovcová kalamita z historického pohledu a možnosti řešení. Kašperské hory: Seminář Lesník 21. století – most mezi ekologií lesa a potřebami společnosti, 15. ročník [cit. 2020-11-18]. Dostupné zde: https://www.infodatasys.cz/lesnik21-2019/

[7] Zatloukal V. (1998): Historické a současné příčiny kůrovcové kalamity v Národním parku Šumava. Silva Gabreta, vol. 2, p. 327-357.

[8] Skuhravý V. (2002): Lýkožrout smrkový a jeho kalamity. Agrospoj. 196s. ISBN80-7084-238-5

[9] Zahradník P. (2008): Kalamity v Českých lesích – minulost a současnost. In: Fakta a mýty o českém lesním hospodářství. Sborník referátů ze semináře organizovaného Stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova ve spolupráci se Sdružením vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR a Českou zemědělskou univerzitou v Praze, Fakultou lesnickou a dřevařskou, 24. června 2008. - Praha, pp. 31-51.

[11] Liška J., Píchová V., Knížek M. & Hochmut R. (1991): Přehled výskytu lesních hmyzích škůdců v českých zemích. Lesnický Průvodce 3/1991.

Vytvořili Michal Kandr a Tomáš Balog (design)