Depolymerizace plastů ve Šternberku

Společnost ADI OlL s.r.o. se chystá ve Šternberku rozjet novou linku na zpracování plastového odpadu formou tzv. depolymerizace. Aktuální stav probíhajícího řízení EIA lze sledovat na informačním portále cenia.

Dle vyjádření MŽP se jedná o linku, kde" ...předpokládá se, že jednotka bude vyrábět ročně 292,3 tun minerálního oleje, jehož odběratelem budou rafinérie pro výrobu paliv. Surovinou pro výrobu bude plastový odpad (PE, PP, PS, HDPE, LDPE) v množství max. 348 tun/rok. Kromě minerálního oleje budou tvořit výstupy také cca 3,5 t/rok tuhého rezidua (uhlíkový zbytek využívaný ve stavebním a chemickém průmyslu) a velmi malé množství plynu, který bude spalován na fléře a čištěn na platinovém katalyzátoru. (...) Pouzdro vytlačovacího stroje, ve kterém je umístěn šnek, je vyhříváno elektrickými ohřevnými pásy. Ohřev je rozdělen na tři teplotní zóny – první (150 °C), druhou (200 °C) a třetí (300 °C). Ve třetí zóně je vytlačován roztavený plast v podobě tekutiny do prvního stupně, tj. do předehřevu, odkud při teplotě 350 °C gravitačně přetéká do druhého stupně, který s teplotou 400 °C slouží jako vyrovnávací nádrž mezi dvěma vypařovacími nádržemi.

Tekutý plast je přetlačován do dvou vypařovacích nádrží, kde se teplota pohybuje mezi 415 °C a 420 °C, vzniká tu parní skupenství a pára se vypařuje do dvou kondenzátorů. V kondenzátorech pára postupně kondenzuje a uniká do chladiče, kde se ochladí na 24 °C a odtud uniká spolu s procesním plynem přes odkalovač do přečerpávací nádrže. V odkalovači se plyn oddělí a odchází do kontrolního skleněného probublávacího vodního filtru, kde se rozloží na CO2, O2, CH4. Hotový produkt - minerální olej se přečerpává do uzavřené záchytné nádrže."

Zjednodušeně řečeno, jedná se o "Spalovnu v přestrojení "(2). Podobné provozy měly být spuštěny např. v Jindřichově u Šumperka (zde) nebo v Mutěnicích - Šardicích (zde). Díky iniciativě občanů se ale tyto záměry investorovi nepodařilo prosadit. 

Negativní postoje vyjádřili i občané Šternberka na veřejném setkání, které uspořádalo Hnutí DUHA Olomouc.

 

Dle vyjádření Ing. Lubora Hajducha se depolymerizace má tyto zásadní nevýhody: 

" Pokud bychom touto metodou zpracovávali čisté polymery, s největší pravděpodobností by nám vznikaly pouze základní uhlovodíky. Problém celé této technologie je v tom, že žádné syntetické polymery, které se dnes používají, nejsou čisté. Obsahují celou řadu příměsí, jako jsou urychlovače vulkanizace, stabilizátory, antioxidanty, plastifikátory, retardéry hoření, barviva aj. Tyto příměsi jsou z větší části velmi toxické látky.

Při ochlazování pyrolýzního plynu vzniká nemalé množství perzistentních organických látek, jako jsou dioxiny a jim podobné látky. Dioxiny je obecný název pro skupinu vysoce toxických polychlorovaných organických heterocyklických sloučenin, které jsou nerozpustné ve vodě, ale zato jsou velmi dobře rozpustné v tucích. Dioxiny vznikají nedokonalým spalováním chlorovaných organických látek, popřípadě při spalování jakýchkoliv organických látek v přítomnosti chloridových iontů. Vysoké koncentrace dioxinu způsobují záněty kůže - chlorakné (otrava bývalého ukrajinského politika Viktora Juščenka), záněty sliznice a plicní tkáně, což může končit smrtí. Při dlouhodobé expozici při malých koncentracích způsobují dioxiny celou řadu potíží, např. neplodnost, aterosklerózu, poruchy nervového systému, vznik rakoviny, poruchy genetického aparátu buněk. Pevný uhlíkový zbytek taktéž obsahuje celou řadu nebezpečných látek, zejména těžké kovy. Těžké kovy se vyznačují různou mírou toxicity. Ukládají se v tělech organizmů, kde následně způsobují celou řadu nemocí a funkčních poruch, zejména vnitřních orgánů...." (více na https://ciste.mutenice.info/wp-content/uploads/2014/06/termalni-depolymerizace-uhlikatych-latek.pdf).

Na závěr je nutné dodat, že se jedná o technologii využívanou spíše v USA nebo Asii, kde jsou podmínky pro provoz z hlediska dopadu na životní prostředí méně přísné. V EU je tato technologie považována za zastaralou a nepoužívá se.

Další podrobnější informace le nalézt na

[1] Spalovny v přestrojení: Případové studie zplyňování, pyrolýzy a plazmové technologie v Evropě, Asii a USA. In: [online]. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: https://arnika.org/soubory/dokumenty/odpady/Ke_stazeni/2006%20Spalovny%20v%20p%C5%9 9estrojen%C3%AD%20-%20p%C5%99%C3%ADpadov%C3%A9%20studie.pdf

[2] Čím jsou dioxiny nebezpečné?. RAJDL, Daniel. Ekolist.cz [online]. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z:https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/cim-jsou-dioxiny-nebezpecne

[3] HORÁK, Josef. Chemické listy: Dioxiny jako zdroj ohrožení životního prostředí a zdraví [online]. 2002, č. 96 [cit. 2014-05-30]. ISSN 1213-7103. Dostupné z: https://www.chemickelisty.cz/docs/full/2002_11_02.pdf