Jedle bělokorá (Abies alba), naše původní lesní dřevina, je rozšířena od cca 300 m n. m. až po smrkový vegetační stupeň na horách (cca 1100 m), avšak horní hranice lesa nikdy nedosahuje. Těžiště jejího výskytu je v jedlobukovém vegetačním stupni.
Na tuto otázku nedokáží jednoznačně odpovědět ani odborníci. Nejspíše se jednalo o souhru dílčích faktorů:
V blízkosti Olomouce, v lesích u Sv. Kopečka, v nadmořské výšce kolem 280 až 420 m n. m. (tj. ve třetím, dubobukovém vegetačním stupni) se v 90. letech minulého století jedli začalo opět dařit. Říkáme, že její populace regenerovala, a to nejen u Olomouce. Jedle je zde nepochybně původní dřevinou, o čemž svědčí i masivní přirozená obnova - stav, kdy mladé jedličky vyrůstají samy bez nutnosti umělé výsadby.
Vitalita jedle a její výborná samozmlazovací schopnost na této lokalitě nás opravňuje k domněnce, že se jedná o zvláštní ekotyp jedle tohoto přechodového pásma bukových doubrav a smíšených bučin s dubem.
Využitím přirozené obnovy lze docílit přirozené druhové skladby podstatně levněji než umělou výsadbou. Odpadají tu značné náklady na nákup sazenic a vlastní sadbu. Současný zákon předepisuje ve výsadbě jen povinný podíl 25 % melioračních a zpevňujících dřevin (tj. obecně listnáčů a jedle), ale protože je umělá obnova těchto dřevin drahá, lesníci je neradi sází. Přitom pouze čtvrtinový podíl listnatých dřevin a jedle je v lesích nižších poloh naprosto nedostatečný. Navíc stejnověké smrkové monokultury jsou na nepůvodních stanovištích velmi náchylné k vyvrácení a napadení kůrovcem, takže i z ekonomického hlediska je tento postup dlouhodobě nevýhodný.
Právě v tom spočívá výhoda přirozené obnovy. Les, který příroda vytvoří sama, má navíc daleko větší ekologickou hodnotu než stejnověká, v řádcích vyrovnaná plantáž stromů. Les totiž nejsou jen živé stromy, ale i odumřelé dřevo, ptáci, kteří hnízdí třeba právě v dutinách, mnoho hmyzu, jehož larvální stadia zde nacházejí nenahraditelný životní prostor. Součástí lesa jsou dále například malí hlodavci, dutinoví netopýři a pak především houby, bakterie a další mikroorganizmy. Mezi všemi těmito organizmy existují vzájemné vazby, z nichž dnes známe jen nepatrný zlomek.
1. 1. 2000 vznikla na 240 hektarech zdejších lesů, patřících pod Lesní správu Šternberk, genová základna Svatý Kopeček. Genová základna představuje les s reprezentativními, nejhodnotnějšími zbytky populací lesních dřevin s dostatečnou rozlohou, kde je daná dřevina schopna sama se přirozeně obnovovat.
Svatý Kopeček je jednou z 37 genových základen pro jedli bělokorou v ČR. Její celkové zastoupení tu činí 6 %, při správném hospodaření by se měl podíl jedle postupně zvyšovat. Většinu plochy genové základny totiž stále tvoří zde nepůvodní a druhově značně ochuzené smrkové monokultury. Zároveň by mělo přibývat i dalších dřevin přirozené druhové skladby (především buku, dubu zimního, javoru, habru, lípy, jasanu, jilmu, třešně ptačí). I zde lze využívat přirozenou obnovu - vyzvedáváním semenáčků z míst, kde je jich dostatek a většina by tam stejně konkurenční boj nepřežila.
Citlivý přístup lesníků, který využívá podrostního a výběrového hospodaření s přirozenou obnovou, je k přírodě mnohem šetrnější než holoseče. Nikdy se nevykácí celý les, ale těží se ve více fázích, a tak vždy zůstává část stromů, které chrání novou generaci lesa a navíc poskytují semeno. Tyto způsoby však vyžadují jistou zkušenost a individuální přístup ke každé lokalitě. Nelze jen jednoduše „plánovat od stolu“.
Genová základna by se proto měla stát také ukázkou skloubení citlivého přístupu k lesu a těžby dříví. Lesnictví může a v současné době dokonce musí splnit oba cíle, které před ním stojí - nabídnout společnosti obnovitelnou surovinu a zároveň tím zlepšovat stav lesa. Naopak v lesních přírodních rezervacích by měl být les ponechán co nejvíce samovolnému vývoji.
Největším nepřítelem jedle je nyní na Kopečku přemnožená srnčí zvěř. Proto je prvořadým úkolem zdejších lesníků a myslivců počty této zvěře snížit. Toho nelze dosáhnout jinak než intenzivním lovem. Do doby, než bude dosaženo rovnováhy mezi stavem lesa a stavy zvěře, nezbývá, než aby lesníci, dobrovolníci Hnutí DUHA nebo ČSOP mladé stromky ochraňovali - např. koudelí, repelentními nátěry nebo oplocenkami. Přirozené regulátory spárkaté zvěře - velké šelmy (rys, vlk) tu člověk bohužel vyhubil.
Tento text nechť slouží jako inspirace pro další lesní správy a občanská sdružení zabývající se ochranou lesa. A samozřejmě pro všechny zájemce o přírodu, kteří se chtějí seznámit s přírodě blízkým lesním hospodařením.
Projekt podpořila EU prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti a projektu "Škola občanské iniciativy" Hnutí DUHA.
Text: Miroslav Kutal
Foto: Miroslav Kutal, Jiří Eichler
Mapa: Jiří Komár Jurečka
Více o našich aktivitách na Sv. Kopečku:
Péče o lesy na Svatém Kopečku
Ptačí budky a odumřelé dřevo
Úklid odpadků v lese (Čím je pro tebe vůbec les?)