Management lesů s ohledem na kůrovce

Vloženo: 22.12.2020, Typ: Jiné, Vydáno: 22.12.2020

 

Lýkožrout smrkový (Ips typographus) je již rozšířený po téměř celé Evropě a je bezesporu nejvýznamnějším škůdcem smrku ztepilého (Picea abies). Velikost populace kůrovce v čase značně kolísá. Při vhodných vnějších podmínkách a dostatku potravní nabídky dochází k jeho gradaci [1]. Kůrovcové kalamity tak vypukají většinou po předchozí disturbanci (například po bouři s velkým množstvím padaných stromů). Schelhaas a kol. [2] udává, že v letech 1950-2000 byl kůrovec příčinou úmrtí u 8 % veškerých stromů. A to bylo ještě před plným rozvinutím současné kalamity. V minulosti byly při lesním hospodaření člověkem preferovány ekonomicky výhodné stromy (například právě smrk). Ty byly sázeny ve velikých stejnoletých monokulturách (porost jednoho druhu) a i na místech, kde se tyto dřeviny dříve přirozeně nevyskytovaly. Tento přístup, společně se zvyšujícími se teplotami a mnohaletým suchem, výrazně snížil odolnost stromů proto škůdcům. Řešením tohoto problému do budoucna je obnova druhově rozmanitých porostů (lesy s příměsí jedle, jeřábu, buku…). V různorodých lesích je bylinožravost oligofágních druhů (jako je například lýkožrout smrkový) velice snížena. Zvýšením diverzity stromů se také zvyšuje počet přirozených nepřátel kůrovců (patogenů, predátorů a parazitoidů) [3]. Z ekologického hlediska patří v lesích lýkožrout mezi klíčové druhy, neboť při běžných početnostech svým přirozeným působením vytváří v lese malé mezery a tím zvyšuje strukturální rozmanitost a biodiverzitu [4].

Pro prevenci kůrovcové gradace je udržení čistoty lesa. se v hospodářských lesích uplatňuje udržení čistoty lesa. To v praxi znamená odtěžení napadených stromů dříve, než z nich vylétnou namnožení brouci, jejich odvozem a následným zpracováním. Tato praktika přináší mnoho sporů mezi lesníky a ekology, neboť do určité míry přispívá k ochraně lesa před přemnožením škůdců, avšak zároveň se tím výrazně snižuje biodiverzita. Odumřelé stromy poskytují často úkryty pro hnízdění ptáků či malých savců. Tlející dřevo je důležitým biotopem i pro řadu hmyzu či hub. Tento způsob managementu by tedy v chráněných oblastech s přirozeným výskytem smrčin neměl být vůbec praktikován.

Odstranění stromů napadených lýkožroutem smrkovým, a tím odvezení všech vývojových stádií brouka nacházející se pod kůrou, je nejstarší a stále hlavní metoda na potlačení kůrovcové kalamity. Provádění striktních kůrovcových asanací (kácení stromů, odkorňování, chemická asanace) se však z hlediska zastavení kalamity stále více zpochybňuje. Aby asanace kůrovcového dříví, jako způsob zastavení kalamity, byla účinná, je totiž potřeba dodržet tyto postupy: (a) napadené stromy jsou pokáceny před výletem dospělých kůrovců, (b) na pokáceném dříví je odstraněna kůra či je odvezeno z lesa, (c) pokud jsou v kůře přítomni dospělí brouci, musí dojít k jejich zabití úplným zničením (spálením či rozštěpením kůry) [5]. Ani v čistě hospodářských lesích není často těchto cílů kvůli omezené pracovní síle dosaženo. Včasná detekce nově napadených stromů hraje při použití této metody klíčovou roli. Asanovány musí být tzv. aktivní kůrovcové dříví (stromy kůrovcem nalítnuty, ale kde kůrovec vývoj ještě nedokončil). Napadený strom poznáme podle přítomnosti závrtů na kmeni (ve výšce cca 1,3 metru a výše). Těsně po náletu můžeme ještě pozorovat oranžovohnědé drtinky slepené pryskyřicí v okolí závrtu či na zemi u paty kmene. Silně napadaný strom postupně žloutne, usychá a postupně začíná opadávat i kůra. Nově se vyvíjí metoda detekce napadených stromů s pomocí psů, kteří jsou schopni se naučit rozpoznávat feromony vylučované lýkožrouty. Psi poznají napadený strom již pár hodin po prvním útoku na vzdálenost cca 100 metrů [6].

Semenáčky rostoucí na odumřelém dřevě

Obr. 1: Mrtvé dřevo je plné života. Poskytuje potravu či úkryt plazům, ptákům, savcům i bezobratlým. Stává se taky substrátem pro růst mechů, lišejníků, semenáčků mnoha dřevin či dalších cévnatých rostlin.  

 

Dalším ze způsobů zabití brouků je odstranění kůry a její následné rozdrcení či spálení. Odkornění může být prováděno ručně škrabákem, speciálním nástavcem na motorovou pilu, pomocí harvestorových hlavic či například pomocí mobilních odkorňovačů. Kůry můžeme zbavovat jak již pokácené stromy, tak i stromy stále stojící. Tyto metody vyžadují specializované pracovníky, kterých je častý nedostatek, a jsou také časově náročné a relativně drahé [7]. Mnoho lidí se domnívá, že odkorněné dřevo ponechané na rozklad v lese plní stejnou biologickou funkci jako dřevo neodkorněné. Není to tak úplně pravda. Mrtvé dřevo v ekosystému lesa vstupuje do mnoha různých cyklů. Účastní se cyklů živin, může být substrátem pro semenáčky stromů a také tvoří biotop pro řadu různých skupin organismů – například houby, lišejníky, brouky, blanokřídlé, ale i celou řadu obratlovců. Při zahubení stromu lýkožroutem sice také dochází ke ztrátě kůry, ale na rozdíl od asanace stromu odkorněním k opadu kůry dochází postupně. Takto vytvořené mikrostanoviště kolonizuje široké spektrum hub, či se zde ukrývá hmyz poskytující potravu řadě ptákům. Patří k nim například i šoupálek (Certhia sp.), jemuž štěrbiny ve dřevě či odchlípnutá kůra často poskytuje také vhodné místo ke stavbě hnízd. V případě asanace kůrovcových stromů odkorněním dochází k naprosto odlišnému rozkladu stromu. Dominuje zejména houba trámovka plotní (Gloeophyllum sepiarium) či trámovka jedlová (G. abietinum). Trámovky rozkládají dřevo zevnitř, zatímco povrch kmene dlouho zůstává nepoškozen. Dřevo bez kůry tak na povrchu úplně ztvrdne, je sušší, postrádá vhodné úkryty a rozkládá se o poznání déle.

Thorn a kol. ve svém nedávném článku [8] zkoumají novou metodu podobnou odkornění. Namísto úplného odstranění kůry se totiž ukazuje účinné i její pouhé poškrábání. Úplné odkornění výrazně snižuje hustoty lýkožroutových parazitoidů, hub i saproxylických (=vázaných na mrtvé dřevo) brouků, kdežto drážkování kůry na celkovou diverzitu těchto skupin nemá tak výrazný negativní účinek. Čas potřebný na takovéto poškrábání stromu mašinou byl zároveň výrazně menší než čas potřebný na úplné odkornění.

 Odkorněné kmeny stromů

Obr. 2: Odkorněné kmeny stromů.

 

Další ze způsobu ošetření stromů proti kůrovci je chemická asanace. Momentálně se používá nástřik kůry kmene kontaktním insekticidem. Nejběžnějším přípravkem používaným k chemické asanaci kůrovcem napadených stromů je cypermethrin, který patří do skupiny syntetických pyrethroidů a podobně jako všechny insekticidy této skupiny narušuje nervový systém nejen hmyzu, ale i jiných živočichů. Takto asanované stromy tedy hubí nevybíravě veškerý hmyz, který přijde s látkou do kontaktu. Umírají tak i přirození nepřátelé kůrovce, kteří jej hubí, jako jsou například pestrokrovečníci, lumčíci, chalcidky a mnoho dalších. Výsledný efekt jejich použití je tak i z hlediska hubení kůrovce sporný.

Cypermethrin je látka vysoce toxická pro vodní faunu. Proniknou-li pesticidy do vody, okamžitě zabíjejí všechny vodní organismy, včetně například žab nebo čolků. Jeho účinky se projevují nejen na cílových, ale i u necílových organismů včetně obratlovců, a člověka. Narušují komplexní síť biologických interakcí propojujících navzájem rostliny a živočichy. Vzhledem k prokázaným endokrinně disruptivním a karcinogenním účinkům, genotoxicitě, cytotoxicitě, teratogenitě a kontaminaci potravního řetězce by mělo být jeho použití zcela vyloučeno.

Chemie se také používá při likvidaci kůrovce na skládkách dřeva. Naskladněné klády se nastříkávají insekticidy a poté přikryjí plachtou. Tento způsob použití biocidů je ekologicky nejšetrnější, protože plachta uvězní kůrovce pod ní a tím ochrání hmyzí i ptačí predátory lýkožrouta před případnou otravou.

 Chemicky ošetřená skládka dřeva.

Obr. 3: Chemicky ošetřená skládka dřeva. Do biocidu se přidává růžové barvivo, aby byly nastříkané stromy na první pohled poznat. Ne vždy je však skládka vhodně označena či umístěna; Rychlebské hory. 

 

Ze všech výše uvedených důvodů je tudíž nejlepší prevencí a managementem kůrovce v českých lesích jejich přirozený stav. Zdravé lesy, svým druhovým složením náležící do příslušné oblasti, mají největší šanci zabránit gradaci lýkožrouta. Zároveň v případě již postupující kalamity kůrovce se jeví jako vhodné nechat lesy jejich přirozené obnově. Stojící sterilní kůrovcové souše vytváří svou odpadávající kůrou, větvemi, a nakonec i celými korunami a kmeny opět dobré podmínky pro přirozené zmlazení. I v původně monokulturním smrkovém lese se v takovémto zmlazení objevují jiné druhy (například jedle či jeřáb) a vytváří se tak nový, silnější les. Zároveň i při velmi silném tlaku kůrovce je roztroušeně malé množství stromů schopno přežít. Jedná se pravděpodobně o odolné genotypy smrku, které tak mohou nechat potomstvo v dalších generacích. Při holosečném způsobu řešení kalamity jsou však buď vytěženy spolu s ostatními, nebo uhynou v důsledku náhlého oslunění [9].

 

 

 

[1] Berryman, A. A., & Stenseth, N. C. (1989). A theoretical basis for understanding and managing biological populations with particular reference to the spruce bark beetle. Ecography, 12(4), 387–394. DOI: 10.1111/j.1600-0587.1989.tb00914.x

[2] Schelhaas M.-J., Nabuurs G.-J. & Schuck A. (2003). Natural disturbances in the European forests in the 19th and 20th centuries. Global Change Biology (2003) 9, 1620–1633. DOI: 10.1046/j.1529-8817.2003.00684.x 

[3] Jactel H. & Brockerhoff G. E. (2007). Tree diversity reduces herbivory by forest insects. Ecology Letters, 10: 835–848. DOI: 10.1111/j.1461-0248.2007.01073.x 

[4] Heurich, M., Beudert, B., Rall, H., & Křenová, Z. (2010). National Parks as Model Regions for Interdisciplinary Long-Term Ecological Research: The Bavarian Forest and Šumavá National Parks Underway to Transboundary Ecosystem Research. Long-Term Ecological Research, 327–344. DOI:10.1007/978-90-481-8782-9_23

[5] Wermelinger B. (2004): Ecology and management of the spruce bark beetle Ips typographus—a review of recent research. Forest Ecology and Management 202 (2004) 67–82. DOI: 10.1016/j.foreco.2004.07.018

[6] Johansson A. & Birgersson G. & Schlyter F. (2019). Using synthetic semiochemicals to train canines to detect bark beetle–infested trees. Annals of Forest Science, 76:58. DOI: 10.1007/s13595-019-0841-z

[7] Fettig Ch. J. & Hilszczanski J. (2015). Management Strategies for Bark Beetles in Conifer Forests. In F. E. Vega & R. W. Hofstetter (Eds.), Bark Beetles. Biology and Ecology of Native and Invasive Species (pp. 247-304). ISBN: 978-0-12-417156-5

[8] Thorn S., Bässler C., Bußler H., Lindenmayer B. D., Schmidt S., Seibold S., Wende B., Müller J. (2016). Bark-scratching of storm-felled trees preserves biodiversity at lower economic costs compared to debarking. Forest Ecology and Management 364. 10–16. DOI: 10.1016/j.foreco.2015.12.044

[9] Bláha J. (2001). Působení kůrovce: srovnání „asanačního“ a bezzásahového managementu v různých podmínkách [online]. Hnutí Duha, [cit. 2020-10-21]. Dostupné z: https://www.wolf.sk/dok/posobenie_lykozruta.pdf