Depolymerizace plastů ve Šternberku může poškodit zdraví obyvatel

Vloženo: 19.2.2018, Typ: Jiné, Vydáno: 19.2.2018


Návrh na vybudování depolymerizační linky plastů ve Šternberku budí vášně místních obyvatel. Naše připomínky v procesu posuzování vlivů tohoto záměru na životní prostředí jasně ukazují, že za názorem místních obyvatel nestojí pouze emoce, ale také racionální argumenty hájící ochranu zdraví místních lidí a životní prostředí. Zařízení pod takto složitým názvem se totiž ve svých negativních dopadech příliš neliší od obyčejné spalovny odpadků.

Mezi ty nejzávažnější negativní dopady patří především škodlivé emise toxickými dioxiny nebo podkopávání materiálové recyklace plastů. Dále pak oznámení záměru neřeší možné havarijní stavy a vůbec nezmiňuje, co se bude s výslednými produkty dít.

Toxické emise dioxinů

Asi největší obavu budí znečištění prostředí toxickými emisemi, protože by zařízení bylo umístěno poblíž velkého šternberského sídliště. Zařízení by dle dokumentů investora až 15 % hmotnosti vstupních odpadních plastů spalovalo. Spalování naprosto čistých plastů, jako jsou polypropylen nebo polyethylen, by okolí zatížilo omezeným spektrem škodlivých látek, jako jsou ultra-jemné prachové částice a na ně navázané polycyklické aromatické uhlovodíky.

Zásadní problém ovšem spočívá v tom, že některé plastové výrobky obsahují různá aditiva, jako jsou těžké kovy, které by byly v emisích z provozu zařízení obsaženy také. Navíc záměr počítá jen s málo kvalitním ručním dotřiďováním vstupních plastů. To znamená, že není zaručeno, že zpracovávaný plast nebude obsahovat také plastové odpady obsahující bromované zpomalovače hoření nebo obaly z PVC. Problém těchto látek je v tom, že obsahují atomy chloru a bromu, které při tepelném zpracování - ať již při spalování nebo při samotné depolymerizaci - umožňují vznik dioxinů, které patří k nejtoxičtějším látkám vznikajícím při průmyslové činnosti.

Překážka materiálové recyklace

Významnému vzniku a emisím dioxinů do okolí by šlo zabránit, pokud by bylo ruční dotřiďování plastů nahrazeno automatickým třídícím systémem zajišťující vysokou čistotu plastu, což by mohlo plnit zařízení se senzorem NIR, který by mohl pročistit vstupní surovinu na 90 až 93 %.  Takto vysoce přečištěný plastový odpad by mohl být zpracován bez zbytečně velkých emisí dioxinů.

Ovšem zavedení varianty, kdy by došlo k vytřídění na čisté plasty, zase není v souladu se zákonem o odpadech, protože dle zákona má materiálová recyklace odpadu přednost před jeho energetickým využitím. Pokud by byly vstupní surovinou čisté jedno-druhové plasty získané automatickým třídícím systémem, byla by namístě jejich materiálová recyklace, protože čisté jedno-druhové plasty jsou snadno materiálově recyklovatelné a odebírá je řada českých firem.

Stavba tohoto zařízení by mohla podkopávat evropskou politiku v odpadovém hospodářství. Podle plánů Evropské unie by mělo už v roce 2025 být recyklováno minimálně 55 % komunálních odpadů a tento podíl by se měl nadále zvyšovat až na 65 % v roce 2035. Spalovny již dnes vytvářejí poptávku po odpadech, které lze materiálově recyklovat, čímž omezují příležitosti pro žádoucí navyšování materiálové recyklace.

Nezodpovězené otázky

Problémy v záměru investora lze spatřovat také v tom, že na řadu otázek zatím neodpověděl. V oznámení nejsou uvedeny opatření pro případ havárií, jako jsou požáry nebo výbuchy, které nelze nikdy vyloučit. Investor by v tomto ohledu měl řešit to, jak bude předcházet možným haváriím, a jak bude zajištěno včasné varování záchranného systému, krizových složek města i obyvatel bydlících na blízkém sídlišti.

Další neznámou je nakládání s výstupy. Depolymerizační linka by byla v České republice pilotním zařízením. Produkován by zde byl plyn, olej a tuhý zbytek. Hlavní produkt by byl syntetický olej určený pro zpracování v rafinérii, která se však ve Šternberku nenachází. Podobný projekt by dávalo smysl umístit v blízkosti rafinerie, která zajistí odbyt produktu.