Nejčastější dotazy - Základní informace o třídění

Základní třídění odpadu - co a kam lze v Olomouci vytřídit?

  • Zálohované lahve je možno vracet u všech prodejců, kteří nápoje v tomto typu obalu nabízejí.
  • Menší kusy skla nebo nevratné skleněné obaly lze odložit do sběrných nádob zelené barvy s označením „sklo“.
  • Velké kusy skla je možno odevzdat ve sběrném dvoře či při mobilním svozu objemného odpadu organizovaného městem Olomouc.
  • Papír a papírový odpad odkládejte do sběrných nádob modré barvy s označením „papír“ nebo můžete využít též sběrných dvorů.
  • Plasty (PET-lahve nejlépe sešlápnuté, plastové sáčky a nákupní tašky, plastové fólie, strečové fólie a kelímky od jogurtů a dalších potravin) ukládejte do sběrných nádob žluté barvy označených „plasty“.
  • Nápojové krabice vymyté, složené a zbavené plastových uzávěrů do sběrných nádob oranžové barvy.

Jak třídit méně častý odpad?

  • Kovy – k dispozici je sběrný dvůr a výkupny sběrných surovin. Hliník můžete nosit také do Ekoporadny Hnutí DUHA Olomouc na Dolním náměstí 38 (nad Hanáckou restaurací). Pokud si nejste jisti, zda jde o hliník, zkuste použít magnet – hliník nebude reagovat, u víček např. od jogurtů lze hliníkové víčko narozdíl od plastového pomačkat.
  • Přepálený olej z domácností můžete odevzdat ve sběrných dvorech,  kde je na něj k dispozici kontejner. Odpad z oleje firma SK-OIL Morava následně zpracuje na surovinu, která slouží jako vstupní látka pro výrobu technických olejů a mazadel a přidává se jako príměs do motorové nafty jako biopalivo.
  • Starý textil, který již není použitelný pro další nošení, lze zanést do sběrného dvora, kde je pro něj zvlášťní kontejner. Pokud lze textil stále používat a nosit, je lepší ho zanést na specializovaná místa, kde bude roztříděn a předán těm, který jej potřebují.
  • Nebezpečné složky odpadu z domácností (drobný nebezpečný odpad - baterie všeho druhu, oleje, cartridge a tonery z tiskáren, barvy, ředidla, plechovky od barev, zářivky, výbojky, kyseliny, zásady, znečištěné hadry, pesticidy, léky, lepidla, fotochemikálie aj. a jejich obaly. Obsahují často nebezpečné vysoce toxické kovy-  olovo, kadmium, rtuť, arsen, aj.). Město Olomouc zajišťuje sběr nebezpečného odpadu ve sběrném dvoře a občané jsou povinni vytřídit nebezpečné odpady z komunálního odpadu a předávat je do sběrného dvora.
  • Staré léky jsou také nebezpečným odpadem. Kromě sběrného dvoru odeberou prošlé léky i ve všech lékárnách. Do lékárny můžete přinést i samostatné znečištěné obaly.
  • Pneumatiky podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech spadají do kategorie věcí, které po dosloužení patří mezi odpady s povinností tzv. zpětného odběru.
  • Elektroodpad od Vás odeberou ve sběrném dvoře a podle zákona o odpadech v případě, že si kupujete například novou chladničku nebo sporák, má prodávající povinnost od Vás bezplatně převzít starou chladničku či sporák.
  • Biologicky rozložitelné odpady (bioodpady) – jde o zelené odpady ze zahrádek a z kuchyně. Pokud máte zahrádku, kompostujte. Návod jak kompostovat najdete v zahrádkářské literatuře nebo se obraťte na Ekoporadnu Hnutí DUHA Olomouc. Občané mají možnost ukládat biologicky rozložitelný odpad též ve sběrném dvoře.

Co s objemným odpadem?

Objemný odpad je takový, který se nevejde do kontejneru nebo popelnice. Mezi kusový odpad patří starý nábytek (skříně, sedačky, křesla, židle), koberce, linolea, domácí spotřebiče (ledničky, televizory, rádia, PC apod.), drobný nebezpečný odpad (zbytky barev, baterie, zářivky apod.) a také organický odpad (listí, ořezané větvě), pro který je určen samostatný kontejner. Pro odkládání využijte sběrný dvůr města Olomouc a tzv.„sběrových sobot”.

K čemu slouží sběrné dvory města Olomouce? Co jsou to sběrné soboty?

Občané statutárního města Olomouce mají možnost na sběrové dvory v Hodolanech v ulici Chelčického tel: 603 192 578 a v Neředíně (za hřbitovem) tel: 603 192 579 uložit bezplatně kusový domovní odpad vč. domácích spotřebičů (ledničky, televizory a pod.), drobné nebezpečné odpady (zbytky barev, baterie, autobaterie, oleje, léky, barvy, chemikálie z domácností, zářivky a pod.) a organické odpady (listí, ořezané větvě apod.).
Provozní doba: úterý - sobota od 9:00 do 17:00 hodin, přestávka 13:00 - 13:30 hodin.
Sběrové soboty
Již od konce března probíhá jarní etapa sběrových sobot, kdy se občané Olomouce mohou pohodlně zbavit objemného odpadu a elektroodpadu, aniž by museli jet do sběrového dvora. Odbor životního prostředí Magistrátu města Olomouce ve spolupráci s Technickými službami města Olomouce  organizuje sběrové soboty dvakrát ročně, s hlavním cílem snížit počet černých skládek na území města. Kontejnery budou na určitá místa přistaveny vždy v 8 hodin ráno a odvezeny ve 13 hodin odpoledne. Organizaci sběru bude hlídat zaměstnanec technických služeb.

Co s přepáleným potravinářským olejem?

Od nynějška mají Olomoučané příležitost odnést přepálený potravinářský olej do dvou sběrových dvorů: v Olomouci-Neředíně a v Hodolanech. Mnoho lidí vylévá použitý olej do odpadu. Malý zbytek oleje z pánve odpad neucpe a můžete jej i zkompostovat. Ale větší množství ochlazených tuků a olejů, např. z fritovacího hrnce, zanáší kanalizaci. V extrémních případech mohou zapříčinit i její ucpání. Vznikají hrudky, které na sebe nabalují další nečistoty, ucpávají čerpadla v čističkách, čímž zhoršují jejich provoz. Separace přepáleného oleje by se měla stát běžným třídícím procesem, stejně jako je třídění plastu, papíru či skla. Přispíváme tak k menšímu znečištění vod olejem a umožňujeme, aby z něj zpracovatelské společnosti mohli vyrábět část biopaliv (použitý olej slouží jako vstupní materiál pro výrobu technických olejů a mazadel a přidává se jako příměs do motorové nafty).
Nejlepší je vzniku přepálených olejů předcházet. Slunečnicový olej je jedním z nejpoužívanějších olejů na světě, především v naší západní kultuře. Při střídmé konzumaci a konzumaci za studena, např. jako přídavek do zeleninových salátů, přináší množství vitamínů zejména skupiny B. Jeho tepelná úprava však zdraví příliš neprospívá. Z hlediska zdravé výživy nepatří totiž smažená jídla mezi nejlepší úpravu pokrmu. Přepalováním se prospěšné látky oleje ničí - tuky denaturují a mění se na zdraví škodlivé transmastné kyseliny. Zdraví nejprospěšnější je kombinace řepkového a olivového oleje.

Dají se nepotřebné, ale stále funkční věci, ještě nějakým způsobem využít? Co je to freecycle?

Máte doma nepotřebné věci a nevíte, kam s nimi? Pokud je chcete darovat a nevíte komu, zkuste celosvětovou síť www.freecycle.org. Nemusíte chodit hned ke kontejnerům nebo do sběrných dvorů - někomu může vaše ať už malá či větší „bezcennost“ dobře posloužit. Zamezíte tak vzniku dalšího odpadu a zároveň se zapojíte do jedné z mnoha celosvětových sítí. Freecycle však na rozdíl od většiny jiných přináší nejen zábavu, ale i užitek.Projekt se zrodil v roce 2003 v hlavě a na počítači šestatřicetiletého Američana Derona Bealeho. Když chtěl odevzdat charitě své kancelářské potřeby, odmítli jej. Jelikož nechtěl vyhodit užitečné věci, rozhodl se založit síť freecycle, kde environmentálně smýšlející skupinky lidí zdarma nabízejí své zboží. Celý projekt se stal velmi oblíbeným a nyní existují jednotlivé skupiny ve více než 80 zemích. Odhaduje se, že toto celosvětové hnutí zabránilo každý den vzniku více než 200 tun odpadu.
V prohlížení skupin můžete najít i Českou republiku, konkrétně pražskou skupinu. Po rozkliknutí vás stránky přesměrují na skupiny yahoo, kde si můžete přečíst aktuální nabídky (v češtině i angličtině). Momentálně se hledá vedení pražské skupinky, nic však nebrání založení skupiny v Olomouci či dalších městech. O to snazší pak bude výměna zboží. V České republice je zaregistrovaná stovka členů, na celém světě pak přes sedm milionů lidí. Jedním z důvodů tak velké popularity je jednoduché používání. Stačí, když se zaregistrujete na www.freecycle.org, následně obdržíte e-mail s položkami, kterých se chtějí zbavit lidé ve vašem okolí. Pak už jen stačí inzerujícího kontaktovat a domluvit se s ním na převzetí. Většina členů využívajících síť souhlasí s její environmentálně blízkou etikou. Najdou se i tací, kteří se získaným zbožím dále obchodují a prodávají jej dál. Dobrovolníci, kteří vedou sítě v jednotlivých státech, však proti tomu nic nenamítají – hlavním kritériem totiž zůstává snižování množství odpadu na skládkách.

Kam jinam než na skládku dát nepotřebný textil?

V Olomouci je několik míst, na která můžete nepotřebné oblečení odložit.

  • Pokud textil vyhodíte do kontejneru, skončí na skládce v Mrsklesích, kam město Olomouc odváží komunální odpad. Jestliže nechcete po úklidu šatníku zaplnit kontejner před domem a donesete oblečení do sběrného dvora, není vyhráno a textil bohužel opět skončí na skládce v Mrsklesích. Město Olomouc momentálně nemá odběratele textilního materiálu, můžete si však vybrat některou z následujících variant.
  • Středisko SOS na ulici Rooseveltova a Praskova disponuje kontejnerem na oblečení. Na kontejneru najdete doporučení, které kusy oděvu nejsou žádoucí. Jde o těžké kabáty a kožichy, věci silonové a dederonové, šaty z pozůstalosti nebo poškozené moly, oděvy špinavé, vlhké, poničenou obuv a matrace. Pokud zde necháte i tyto věci, které nejsou v SOS schopni dále zužitkovat, dochází u střediska ke zvýšení nákladů za likvidaci tohoto zboží.
  • Charita ve Wurmově ulici rovněž odebírá oblečení, nyní potřebuje hlavně letní kusy. Samozřejmě by oblečení mělo být čisté, neděravé a platí doporučení jako u Střediska SOS. Více informací na https://www.olomouc.charita.cz
  • Červený kříž v Sokolské ulici také provozuje tzv. ošacovací středisko, kde probíhá bezplatný sběr a výdej oblečení občanům. Informovat se můžete na https://cck-ol.webnode.cz/products/osacovaci-stredisko/.
  • Olomoucký útulek pro zvířata může mít nedostatek dek, prostěradel či větších kusů savých materiálů, které se výborně hodí jako podestýlka do bud a kotců. Viz https://olomouckyutulek.djax.cz/.
  • Mimo město Olomouc pomáhá organizace ADRA v rámci projektu sociálního šatníku ve Frýdku-Místku (Olomoučanům nejblíže tato pobočka) sociálně slabším, a to na základě potvrzení či doporučení z příslušných odborů sociální péče. Textil je možno zaslat např. poštou. https://www.dcfm.cz/.
  • Jedno z dalších řešení představují kontejnery na použitý textil u prodejen Tesco. U olomoucké však zatím žádný není. Textil se nejprve třídí na zachovalé a nenositelné šatstvo. Zachovalý textil je posléze předán prostřednictvím vybraných organizací sociálně slabým. https://www.potex.cz/kde-hledat-kontejnery/.
  • Kusy textilu lze nabídnout do servisů a dílen jako čisticí textil (bavlněné oděvy popřípadě směsi s bavlnou savé). Takto řeší znovupoužití textilu např. firma CUPPRO sídlící v Zábřehu na Moravě. https://www.cuppro.cz/.
  • Při větší zručnosti lze roztrhaný textil použít jako izolaci v domě. Také se můžete zkusit domluvit s majiteli second-handů a nošené oblečení znovu prodat.
  • Jestliže je materiál čistě přírodní bez umělých vláken, je zde  možnost kompostování. Do kompostu na zahradě však nemůžete vložit moc kusů, rozklad by trval delší dobu. Oblečení by se mělo nosit co nejdéle je to možné. Rychle se střídající módní trendy tak vytváří pro naše okolí a celkově pro životní prostředí velkou zátěž.

Co se děje s elektroodpady po odevzdání do sběrného dvora?

Odevzdáte-li svůj vysloužilý elektrospotřebič (vše od domácích spotřebičů a kancelářské techniky, kromě ledniček) do sběrného dvora v Olomouckém kraji, s největší pravděpodobností váš přístroj skončí v bruntálské Zelené dílně, kde se postarají o jeho demontáž a roztřídění na jednotlivé dále využitelné složky. Zelená dílna – recyklace elektroodpadu, která je projektem občanského sdružení LIGA, byla založena v létě roku 2005 s myšlenkou zaměstnat znevýhodněné lidi v kraji s vysokou nezaměstnaností. Pracovní místa byla již od začátku určena lidem se změněnou pracovní schopností, také osobám s mentálním postižením, Romům – zkrátka občanům, kteří již dlouhé roky neúspěšně hledali práci. Cesta vysloužilého elektrospotřebiče ze sběrného stanoviště až do Zelené dílny není nijak složitá. Kolektivní systémy, které sestávají z výrobců elektrických a elektronických zařízení, jsou ze zákona zodpovědné za ekologickou likvidaci vysloužilých výrobků (v případě televizorů se dle platné legislativy jedná o nebezpečný odpad). Úzce tedy spolupracují s recyklačními linkami na území celé České republiky, svoz elektroodpadu si pak již zajišťují jednotlivé linky po dohodě s objednavateli (většinou firmy zajišťující chod sběrných dvorů). Po demontáži zařízení na jednotlivé komodity (sklo, plast, železo a barevné kovy, dřevo) je vše už jen otázkou smluvních vztahů recyklačních linek s jednotlivými odběrateli těchto komodit. Plast si odběratel podrtí, tato komodita se dále vyváží na zpracování do Číny, sklo se také drtí a přidává do asfaltových směsí. Dřevo se lisuje do dřevotřískových desek. Z tištěných spojů je získáván zejména cín, z koncovek propojovacích kabelů  zlato. Pro představu procesu, kterým zde vysloužilé elektrospotřebiče procházejí, při demontáži televizoru zaměstnanec dílny po odstranění zadního krytu nejprve odvzdušní a vyjme obrazovku (při manipulaci by totiž mohla explodovat). V dalším kroku přístroj rozebere na skříň, kabely, tištěné spoje, plasty a další komponenty a vloží do příslušných kontejnerů. Paní Blahutová, která je zde mistrovou, odhaduje, že za hodinu práce jsou zaměstnanci schopní demontovat až 5 monitorů nebo 3 až 4 televizory. Dvacet zaměstnanců v jednosměnném provozu na šest hodin denně velkoobjemový kontejner na plast naplní kryty od počítačů a televizorů zhruba za týden.

Jaké jsou výhody a nevýhody různých typů tašek a sáčků pro odnos nákupů?

U některých typů tašek a sáčků není příliš jasné, jak si vlastně stojí, neboť pro ně neexistuje analýza životního cyklu (LCA –Life Cycle Assessement) – zhodnocení a porovnání náročnosti na výrobu (od pěstování nebo těžby suroviny, přes používání a dopravu až po skládku, spalovnu nebo kompost). To platí zejména pro kompostovatelné sáčky a tašky – co výrobce, to materiál a odlišný postup, proto nelze generalizovat výsledky tak, jako u velmi podobných tašek plastových a papírových. Podle dostupných studií jsou z pohledu environmentální zátěže nejhorší papírové tašky - navzdory tomu, že se plastové vyrábí z ropy. Papírové mají  větší hmotnost při stejné nosnosti, spotřebují tudíž více materiálu. Nicméně studie počítají jen s variantou, že tašky skončí na skládce či ve spalovně. Pokud se igelitka octne v přírodě, rozkládá se několik stovek let, zatímco papírovou není vidět už po roce. Navíc papírové tašky nevzlétnou snadno, nešíří se a nepředstavují riziko pro ptáky či další živočichy. Navíc je můžete - jsou-li bez potisku – snadno zkompostovat. Pokusíme se popsat výhody a nevýhody některých typů tašek a sáčků užívaných pro odnos nákupů. Jsou řazeny od nejekologičtějších k těm pro životní prostředí nejnáročnějším.

  • Plátěné tašky a košíky se jeví jako nejlepší varianta z řady důvodů: můžete si je ušít sami doma a dát jim design a velikost přesně podle svého vkusu a potřeby. Za pár korun je můžete koupit v secondhandu nebo na charitě (od 10 do 30 Kč). Vydrží velmi dlouho a v ničem jiném neodnesete najednou kupu knížek, chléb a láhev minerálky. Nejpevnější jsou lněné či konopné (lze sehnat len české provenience). Metráž v bio kvalitě na pultech běžných obchodů je zatím spíše hudbou budoucnosti, ale nepříliš vzdálené. Lze koupit tašky z biobavlny (vzhledem k běžným postupům při pěstování bavlny a šití výrobků v rozvojových zemích doporučujeme koupit výrobky certifikované jako fair trade nebo alespoň evropského původu). K dostání jsou např. v ekoporadně Hnutí DUHA na Dolním náměstí.
  • Dříve běžnou, ale opět se do módy vracející variantu představuje nákupní košík. Pokud zvolíte lokální materiál (vrbové proutí) a lokální produkci (na jarmarcích se dají občas koupit košíky z chráněných dílen), získáte výbornou věc na odnos čehokoliv – čerstvý salát z tržnice se tak nezmačká a navíc se v něm krásně vyjímá. Pokud zvolíte tašku z exotických materiálů (různé druhy trav, palmové listí apod.), vybírejte raději výrobky s certifikací fair trade.
  • Pevné tašky z umělých materiálů a vláken jsou poněkud lepší variantou než tenká igelitka hlavně proto, že je lze používat opakovaně i několik let. Narozdíl od výše zmiňovaných přírodních materiálů je nelze po dosloužení hodit do kamen (košík) nebo na kompost (plátěné tašky) a nutně skončí ve směsném odpadu na skládce či ve spalovně. Na rozdíl od tašek z přírodních materiálů je také nelze vyprat, i když na nich obvykle špína příliš neulpívá.
  • Tašky a sáčky z rozložitelných plastů. Není u nich zatím docela jasné, jak na tom jsou s energetickou náročností při výrobě, ale rozhodně pro ně hraje přírodní původ surovin a možnost je zkompostovat (pokud se na kompost skutečně dostanou). Vyrábí se jen v zahraničí (ale to platí i o většině plastových a papírových tašek). Hlavní překážkou většího rozšíření je vysoká cena (okolo 5 Kč za kus) a zatím malá nabídka na trhu. Prozatím se využívají hlavně do košů či kontejnerů na bioodpad – lze je i s odpadem vyhodit na kompost, kde se rozpadnou. Tašky s přídavkem látek, které mají urychlit jejich rozpad (nabízí je např. Tesco) nejsou východiskem hlavně proto, že neřeší problém jednorázového používání tašek (nesnižuje se spotřeba surovin, nároků na výrobu a dopravu atd.) a na skládkách, kde tyto tašky často skončí, se budou kvůli nepříznivým podmínkám rozkládat podstatně déle než deklarovaný rok. Navíc vzbuzují v uživatelích falešný dojem, že dělají pro životní prostředí něco pozitivního.
  • Plastové tašky jsou obvykle vyráběné z polyethylenu a jak řada výrobců (nebo distributorů – např. hypermarketů) neopomene v potisku připomenout, jsou 100% recyklovatelné. Což ale neznamená, že by byly vyrobeny z recyklovaného materiálu nebo že se po použití do recyklačního oběhu skutečně dostaly. Recyklují se obvykle jen silnější folie – buď pevnější tašky (případně pytle), nebo např. plastové obaly, v nichž jsou zataveny PET lahve. Ty dokonce některé sběrny vykupují. Tenké sáčky a tašky pak obvykle i po vytřídění skončí v lepším případě ve směsném odpadním plastu, pro který je jen málo využití. Proto obvykle končí ve spalovnách nebo na skládce.
  • Papírové tašky stojí na konci pomyslného žebříčku zejména proto, že pro dosažení stejné nosnosti potřebujete podstatně více materiálu oproti plastovým taškám. Původ dřeva se vzhledem ke globalizovanému trhu téměř nedá dohledat a výroba obvykle probíhá v Asii (to ale platí i pro plastové sáčky) – časy, kdy vězni „lepili pytlíky“, jsou už dávno pryč. Podle americké studie (viz www.ekolist.cz) je pro stejnou nosnost potřeba 9x více materiálu na výrobu papírových tašek oproti plastovým. Plastové tašky potřebují na svoji výrobu, dopravu a likvidaci jen 1/3 energie, vznikne pětina komunálního odpadu a ušetří se polovina emisí CO2, oproti papírovým taškám srovnatelných parametrů.