Jedle bělokorá v genové základně Svatý Kopeček - ukázka efektivního přírodě blízkého hospodaření

Něco o jedli

Jedle bělokorá (Abies alba), naše původní lesní dřevina, je rozšířena od cca 300 m n. m. až po smrkový vegetační stupeň na horách (cca 1100 m), avšak horní hranice lesa nikdy nedosahuje. Těžiště jejího výskytu je v jedlobukovém vegetačním stupni.

  • je jednou z našich nejpomaleji rostoucích dřevin, dokáže například růst až 100 let v silném zástinu - čeká, dokud jí okolní stromy neuvolní místo
  • v dobrých podmínkách (na horských svazích s dostatečným srážkovým přísunem) se dožívá značného věku (400 až 500 let ) a může dorůst do výšky až 60 m s průměrem kmene 2 m
  • její kořeny sahají hluboko do půdy, a proto je odolnější proti vyvrácení větrem než smrk. Má značné nároky na půdní vlhkost po celou vegetační sezónu a dostatek živin v půdě.
  • přirozeně netvoří monokulturní jedliny - taková společenstva jsou umělá. Nejčastěji roste ve směsi s bukem a smrkem.
  • je náš jediný jehličnatý strom se svisle stojícími šiškami, ty se v době zralosti, koncem září, na stromě rozpadají
  • plodí relativně nepravidelně, v rozmezí 2-6 let
  • dříve tvořila kolem 18 % skladby přirozených lesů. V dnešních lesích České republiky je však zastoupena pouze 1 % , většinou byla nahrazena smrkem.

Jedle rostoucí v lese začínají plodit v 60 - 70 letech

Proč je zastoupení jedle tak nízké?

Na tuto otázku nedokáží jednoznačně odpovědět ani odborníci. Nejspíše se jednalo o souhru dílčích faktorů:

  • imise - jedle je na znečištění velmi citlivá
  • nevhodný holosečný způsob hospodaření - jedle je stínomilná dřevina, jíž vyhovuje spíše postupné zapojování do podrostu, a na přímém slunci trpí korní spálou
  • intenzivní poškozování mladých jedlí spárkatou zvěří (jelen, daněk, muflon, srnčí)
  • oslabené stromy často podlehly dalším škůdcům nebo chorobám, např. napadení mšicí korovnicí kavkazskou (Dreyfusia nordmannianae)

Jak jedli odlišíme od smrku?

  • Z dálky: zelenavě našedlá barva koruny, silueta má jiný tvar - růst postranních větví vzrostlých stromů často ustává a tvoří tzv. čapí hnízdo.
  • Z blízka: tmavě zelené, ploché jehlice se dvěma bílými proužky průduchů, na větvičce upořádány jen ve dvou řadách. Po opadu jehličí je větvička hladká.

Jedle na Kopečku

V blízkosti Olomouce, v lesích u Sv. Kopečka, v nadmořské výšce kolem 280 až 420 m n. m. (tj. ve třetím, dubobukovém vegetačním stupni) se v 90. letech minulého století jedli začalo opět dařit. Říkáme, že její populace regenerovala, a to nejen u Olomouce. Jedle je zde nepochybně původní dřevinou, o čemž svědčí i masivní přirozená obnova - stav, kdy mladé jedličky vyrůstají samy bez nutnosti umělé výsadby.

Vitalita jedle a její výborná samozmlazovací schopnost na této lokalitě nás opravňuje k domněnce, že se jedná o zvláštní ekotyp jedle tohoto přechodového pásma bukových doubrav a smíšených bučin s dubem.

Přirozená obnova jedle bělokoré v genové základně Sv. Kopeček (květen 2003).

Pěstujeme přirozený les

Využitím přirozené obnovy lze docílit přirozené druhové skladby podstatně levněji než umělou výsadbou. Odpadají tu značné náklady na nákup sazenic a vlastní sadbu. Současný zákon předepisuje ve výsadbě jen povinný podíl 25 % melioračních a zpevňujících dřevin (tj. obecně listnáčů a jedle), ale protože je umělá obnova těchto dřevin drahá, lesníci je neradi sází. Přitom pouze čtvrtinový podíl listnatých dřevin a jedle je v lesích nižších poloh naprosto nedostatečný. Navíc stejnověké smrkové monokultury jsou na nepůvodních stanovištích velmi náchylné k vyvrácení a napadení kůrovcem, takže i z ekonomického hlediska je tento postup dlouhodobě nevýhodný.

Právě v tom spočívá výhoda přirozené obnovy. Les, který příroda vytvoří sama, má navíc daleko větší ekologickou hodnotu než stejnověká, v řádcích vyrovnaná plantáž stromů. Les totiž nejsou jen živé stromy, ale i odumřelé dřevo, ptáci, kteří hnízdí třeba právě v dutinách, mnoho hmyzu, jehož larvální stadia zde nacházejí nenahraditelný životní prostor. Součástí lesa jsou dále například malí hlodavci, dutinoví netopýři a pak především houby, bakterie a další mikroorganizmy. Mezi všemi těmito organizmy existují vzájemné vazby, z nichž dnes známe jen nepatrný zlomek.

Tříletý semenáček - v tomto období jedle nasazuje první postranní větévku.

Genová základna

1. 1. 2000 vznikla na 240 hektarech zdejších lesů, patřících pod Lesní správu Šternberk, genová základna Svatý Kopeček. Genová základna představuje les s reprezentativními, nejhodnotnějšími zbytky populací lesních dřevin s dostatečnou rozlohou, kde je daná dřevina schopna sama se přirozeně obnovovat.

Sv. Kopeček - mapa

Svatý Kopeček je jednou z 37 genových základen pro jedli bělokorou v ČR. Její celkové zastoupení tu činí 6 %, při správném hospodaření by se měl podíl jedle postupně zvyšovat. Většinu plochy genové základny totiž stále tvoří zde nepůvodní a druhově značně ochuzené smrkové monokultury. Zároveň by mělo přibývat i dalších dřevin přirozené druhové skladby (především buku, dubu zimního, javoru, habru, lípy, jasanu, jilmu, třešně ptačí). I zde lze využívat přirozenou obnovu - vyzvedáváním semenáčků z míst, kde je jich dostatek a většina by tam stejně konkurenční boj nepřežila.

Citlivý přístup lesníků, který využívá podrostního a výběrového hospodaření s přirozenou obnovou, je k přírodě mnohem šetrnější než holoseče. Nikdy se nevykácí celý les, ale těží se ve více fázích, a tak vždy zůstává část stromů, které chrání novou generaci lesa a navíc poskytují semeno. Tyto způsoby však vyžadují jistou zkušenost a individuální přístup ke každé lokalitě. Nelze jen jednoduše „plánovat od stolu“.

Genová základna by se proto měla stát také ukázkou skloubení citlivého přístupu k lesu a těžby dříví. Lesnictví může a v současné době dokonce musí splnit oba cíle, které před ním stojí - nabídnout společnosti obnovitelnou surovinu a zároveň tím zlepšovat stav lesa. Naopak v lesních přírodních rezervacích by měl být les ponechán co nejvíce samovolnému vývoji.

Člověk - součást lesa?

Největším nepřítelem jedle je nyní na Kopečku přemnožená srnčí zvěř. Proto je prvořadým úkolem zdejších lesníků a myslivců počty této zvěře snížit. Toho nelze dosáhnout jinak než intenzivním lovem. Do doby, než bude dosaženo rovnováhy mezi stavem lesa a stavy zvěře, nezbývá, než aby lesníci, dobrovolníci Hnutí DUHA nebo ČSOP mladé stromky ochraňovali - např. koudelí, repelentními nátěry nebo oplocenkami. Přirozené regulátory spárkaté zvěře - velké šelmy (rys, vlk) tu člověk bohužel vyhubil.

Tento text nechť slouží jako inspirace pro další lesní správy a občanská sdružení zabývající se ochranou lesa. A samozřejmě pro všechny zájemce o přírodu, kteří se chtějí seznámit s přírodě blízkým lesním hospodařením.

Projekt podpořila EU prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti a projektu "Škola občanské iniciativy" Hnutí DUHA.

Text: Miroslav Kutal
Foto: Miroslav Kutal, Jiří Eichler
Mapa: Jiří Komár Jurečka

Více o našich aktivitách na Sv. Kopečku:

Péče o lesy na Svatém Kopečku
Ptačí budky a odumřelé dřevo
Úklid odpadků v lese (Čím je pro tebe vůbec les?)